sobota 9. srpna 2008

read it, if you can

je spousta slov, ktere bych chtel vyrknout,
mnoho mist, co bych chtel videt,
hvezd na nocnim nebi, v nichz bych chtel tonout
a chtel bych se prestat stydet

vim však jen jedine, to jez vi vsichni,
drive, ci pozdeji stane se něco velkeho,
nedevse chapani, zazitek vnitrni.

procitnu ze sna, opet se nadechnu,
jak tenkrat poprve,
kdy jsem zapocnul proces to nezvratny,
lidske to starnuti,
zazitek uzasny den za dnem vedouci ke smrti

byval jsem blahovy, s nejasnym cilem,
nicen cloveci zasti a ubohou malosti,
svetem, kde uz nebylo hrdinu ctnostnych,
jen pouhych loutek mucenych splinem

zdalo se zapotrebi zmenit se a obrodit nebohe,
touzil jsem po hodnotach srdce a velikosti všech,
abych nalezl sam sebe, alespon v osobe jedine

namísto toho pote prijal jsem radeji skutecnost
pobytu zde v tomto svete byt osamocen,
protože tu jenz jsem miloval,
pro jeji klid a bezpeci, ze svého nitra
téměř nadobro odstranil jsem