je spousta slov, ktere bych chtel vyrknout,
mnoho mist, co bych chtel videt,
hvezd na nocnim nebi, v nichz bych chtel tonout
a chtel bych se prestat stydet
vim však jen jedine, to jez vi vsichni,
drive, ci pozdeji stane se něco velkeho,
nedevse chapani, zazitek vnitrni.
procitnu ze sna, opet se nadechnu,
jak tenkrat poprve,
kdy jsem zapocnul proces to nezvratny,
lidske to starnuti,
zazitek uzasny den za dnem vedouci ke smrti
byval jsem blahovy, s nejasnym cilem,
nicen cloveci zasti a ubohou malosti,
svetem, kde uz nebylo hrdinu ctnostnych,
jen pouhych loutek mucenych splinem
zdalo se zapotrebi zmenit se a obrodit nebohe,
touzil jsem po hodnotach srdce a velikosti všech,
abych nalezl sam sebe, alespon v osobe jedine
namísto toho pote prijal jsem radeji skutecnost
pobytu zde v tomto svete byt osamocen,
protože tu jenz jsem miloval,
pro jeji klid a bezpeci, ze svého nitra
téměř nadobro odstranil jsem
sobota 9. srpna 2008
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)